Mezi nepříjemné okamžiky, kterým by se každý rodič rád vyhnul, patří nemoc a pláč děťátka. Rodič je bezmocný, protože většinou nezná důvod pláče. I když maminky to časem vypozorují.
Dětský pláč může mít mnoho příčin
Zejména u prvního potomka mají novopečení rodiče silný pocit bezmoci. Není třeba se hroutit, časem se naučíte rozpoznat, zda dítě pláče hlady, bolestí, nespokojeností nebo jen z nedostatku pozornosti.
Pláč je způsob komunikace
U malých miminek je pláč jediným způsobem komunikace s rodiči. Proto není dobře pláč ignorovat. Každopádně každý pláč je jiný, určitě sami brzy uvidíte rozdíly.
Někdy se ale stane, že dítě nepláče ani hlady, ani kvůli mokré plence. Možná ho bolí bříško, je mu teplo, trápí ho zoubky nebo rýma. Nebo jen chce upoutat pozornost rodičů, aby si s ním povídali, hráli, …
Reagovat na pláč nebo ne?
Na pláč miminka se snažte vždy zareagovat. To je důležité hlavně u malých miminek. Neodkládejte to. Zajděte k postýlce, pochovejte děťátko, zjistěte důvod pláče. Ten malý uzlíček nepočká. Trápí ho něco, s čím si neví rady. U větších dětí to už je o něčem jiném. Často si totiž vynucují pozornost, protože třeba nechtějí spát.
Pak přichází na scénu dilema. Jít za děťátkem, nebo ho nechat tzv. „vyplakat“? Každý rodič to cítí jinak. Někdo na to nemá srdce, pro jiného jediné řešení. Když už se dítě naučí komunikovat i jinak, snažme se je podporovat a porozumět jim. A je jedno, zda se jedná o verbální nebo neverbální komunikaci. Některé děti se dorozumí slovy, jiné znakováním.
Když si nevíte rady, pochovejte děťátko, dejte mu najíst, přebalte ho, hlaďte ho, zpívejte si. Uvidíte, jak rychle se uklidní.
